úterý 28. září 2010

Varhošť - rozhledna


Varhošť - rozhledna









www.fototuristika.cz


Rozhledna Varhošť je postavena na stejnojmenném zalesněném čedičovém vrchu uprostřed nádherné krajiny Českého středohoří.
výhledy
Tato rozhledna je už třetí v pořadí na tomto místě, ty předešlé vždy časem zchátraly. Proto byla postavena roku 1973 rozhledna nová, která tu vydržela až dodnes. Vysoká je 12m a stojí na kamenné podezdívce. Je vyrobena z ocelové konstrukce a má 3 vyhlídková podlaží, které spojují točité schody.
rozhledna
 Četli jsme, že jsou z této vyhlídky jedny z nejkrásnějších výhledů na České středohoří a okolí, a tak bereme foťáky a jedeme se podívat, co všechno uvidíme.

Mšeno

Mšeno
www.fototuristika.cz

Vesnice Mšeno byla založena ve 14. století a patřila ke královskému majetku.


Po založení tvrzi v onom století se z vesnice stalo městečko, které bylo v pozdějších letech poničeno častými požáry.


Narodil se zde herec a dabér Jiří Zahajský, historik a spoluzakladatel české archeologie Josef Ladislav Píč, obchodník, kartograf a korzár Augustin Heřman a učitel a skladatel Vojtěch Živný.


pondělí 6. září 2010

Hazmburk



Hazmburk
www.fototuristika.cz
Hazmburk více: 


Zřícenina gotického hradu, který nebyl nikdy dobyt, patří k našim nejoblíbenějším místům. Nachází se na čedičovém kopci, který dominuje okolní krajině a je viditelný z velké dálky a z mnoha vrcholků hor a vrchů Českého středohoří.


hrad Hazmburk

 Název Hazmburk dostal od Zbyňka Zajíce, majitele hradu z roku 1335, který ho pojmenoval podle svého rodového erbu, jehož symbolem byl zajíc (německy Hase-zajíc).


erb Hazmburku


 Několikrát ještě změnil majitele a od roku 1586 je poprvé zmiňován jako pustý.
 Na hrad se lze vydat ze tří stran. My jdeme po žluté TZ z obce Klapý od parkoviště pod hradem. Cesta je příjemná a zpočátku obcházíme hrad po jeho vrstevnici.


cestou na Hazmburk


 Až na rozcestí, kde se žlutá setkává s červenou TZ vedoucí od Libochovic, začneme stoupat strměji směrem k hradu. Netrvá dlouho a už se ocitáme u zbytků bývalé vstupní brány. Po dalších pár desítkách metrů již vstupujeme do samotného objektu hradu Hazmburk.Přímo u vchodu po levé ruce máme jednu z dominant této zříceniny, oválnou Černou věž. Byla postavena ze zdejšího tmavého čediče. Vysoká je 25m a její průměr činí 9m. Kolem věže jsou zbytky hradeb, z kterých jsou nádherné výhledy do okolí.


Milešovka


Milešovka
www.fototuristika.cz
Milešovka více:

http://www.fototuristika.cz/tips/detail/81



Největším skvostem Českého středohoří je jeho nejvyšší hora Milešovka, přesahující okolní krajinu o více než 350 m. Díky svému postavení v krajině, je největrnějším místem u nás.  Vítr na ní nefouká pouhých 8 dní v roce. Navíc je místem s nejčastějším výskytem bouří, a proto se jí říká také Hromová hora.


Milešovka


 Z těchto důvodů je velice obtížné odhadnout počasí pro výlet na tuto horu. Byli jsme zde 2x, ale ani jednou jsme štěstí neměli.  Lze na ni přijít z několika míst. My jsme zvolili cestu z vesničky Bílka. Jelikož jsme tu již podruhé, evidujeme zde jednu novinku. Už nelze parkovat jako dříve na louce pod Milešovkou, ani přímo v Bílce, kam je teď zákaz vjezdu. Pár desítek metrů před Bílkou je nové velké parkoviště. Pro místní asi dost oddech, pro turisty zase bezproblémové parkování, takže oboustranná spokojenost, i když zpoplatněná.


parkoviště v Bílce


 Odtud projdeme vesnicí s velice zajímavou kapličkou až k orientační tabuli s rozcestníkem. Zde se dá pokračovat nahoru po červené. Cesta je poměrně strmá a kamenitá tím více, čím se blížíte k vrcholu.


cesta na Milešovku


 My však chceme vidět 30 metrů vysoké Výří skály, proto se dáme vpravo od tabule za závoru po neznačené cestě (na mapě čárkovaná). Tato cesta vede po rovině a kopíruje obvod Milešovky. Asi po kilometru chůze nás překřižuje modrá TZ, vedoucí od Černčic. My však jdeme stále rovně. Tato cesta není moc frekventovaná, vlastně jsme tu ani nikoho nepotkali. Občas vidíme zajímavé stromy a pak už tu jsou vytoužené Výří skály. Bylo dopoledne a žádného výra jsme nespatřili. Asi spali po noční šichtě. Ale skály to jsou opravdu impozantní.

Kamenná slunce


Kamenná slunce

www.fototuristika.cz
Kamenná slunce více: 

Unikátní geologický útvar s ukázkou výsledků sopečné činnosti. Nachází se na území bývalého malého lomu nedaleko obce Hnojnice. Území Kamenná slunce o velikosti 1ha, je od roku 1965 vyhlášeno Národní přírodní památkou.


Kamenná slunce-Národní přírodní památka


Zajímavá geologická struktura odhalená na skále zdejších dvou malých vršků je výsledkem sopečné činnosti, která zde probíhala před několika miliony lety. Explozí roztaveného magmatu vznikaly ve skalách trychtýřovité otvory, které se postupně zaplňovaly jílovitými částicemi hornin. Ty chladly rychleji než okolní místa, které v důsledku smršťování popraskaly a vytvořily společně s těmito otvory zajímavé paprskovité obrazce vypadající jako slunce. Takto nějak zní odborný výklad vzniku těchto opravdu zajímavých útvarů.


Kamenná slunce-detail


Tyto slunce jsou různých rozměrů a je jimi pokryta celá stěna skály. Lze se k nim přiblížit do bezprostřední blízkosti, ale je přísný zákaz odebírání vzorků.
Celé toto místo působí velice pozitivně.  Vršek skály a bezprostřední okolí navíc pokrývá stepní porost se suchomilnou a teplomilnou vegetací. Místo se totiž nachází ve srážkovém stínu, takže tu málo prší a málo i padá sníh.


Rechle - hradlový most - Šumava


Rechle - Šumava

www.fototuristika.cz

Unikátní 72m dlouhý dřevěný hradlový most vedoucí přes řeku Vydru. Nachází se zhruba v polovině cesty mezi Modravou a Antýglem .


Rechle-hradlový most


 Most byl postaven mezi roky 1799-1801, jako součást vznikajícího projektu Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Tento plavební kanál byl vybudován pro splavování dřeva z dříve nedostupných oblastí Šumavy a měl obejít nesplavné kamenité divoké koryto řeky Vydry. Funkcí tohoto hradlového mostu bylo zachycovat a usměrňovat volně plavené dříví z koryta do plavebního kanálu. Současně byl most využíván jako silnice spojující Modravu a Srní.


Rechle a Vydra


 Po poválečných letech začal pomalu ztrácet na významu. Pro splavování dřeva byl používán pouze do roku 1958. Navíc zde vznikla nová cesta přes Antýgl. Neměl už praktické využití a začal postupně chátrat, až byl stržen. V roce 2000 byl ale opět zrekonstruován a to na původních pilířích.
Zaparkovat lze přímo u mostu na malém parkovišti. Je zde informační tabule s popisem funkce mostu a historií tohoto místa.


Štěchovice - vodní elektrárna


Štěchovice - vodní elektrárna
www.fototuristika.cz
Štěchovice více:



http://www.fototuristika.cz/tips/detail/95

Návštěvnici jsou nejprve seznámeni s historií přehrady a její úlohou, coby  nepostradatelným článkem vltavské kaskády.
Ke shlédnutí jsou zde unikátní historické fotografie ze samotné výstavby elektrárny. Návštěvníci mohou rovněž shlédnout 20minutový film o vodních elektrárnách o principu jejich práce o turbínách a mnohém dalším. Dále jsou k dispozici také schematické panely s průřezy jednotlivých součástí elektrárny.
Exkurze vhodná i pro školy.


Vodní elektrárna Štěchovice (vltavská kaskáda)


Technická data:
Vodní elektrárna Štěchovice byla vybudována v letech 1938 – 1944 jako druhý článek vltavské kaskády. K přehradě patří ojedinělá plavební komora, která se svou délkou 118 m překonává rozdíl mezi  horní a spodní hladinou 20,1 m.

Celý výlet zde:
http://www.fototuristika.cz/tips/detail/95


Říp


Říp

www.fototuristika.cz
Říp vice zde:

 http://www.fototuristika.cz/tips/detail/117


Poutní místo spjaté s pověstí o výstupu praotce Čecha na tuto horu. A jelikož by měl správně každý Čech jednou toto místo navštívit, tak jsme se sem vydali jednoho únorového dne i my.
 Z dálnice odbočujeme na Vražkov a těsně za ním spatřujeme z okénka velkou ceduli s nápisem Hřbitov zvířátek. A protože jsme jako vždy zvědaví, vjíždíme bahnitou cestou na louku ke hřbitovu. Je tady spousta hrobů s květinami i náhrobními deskami jako u hrobů lidí. Na některých jsou dokonce i fotky a talismany. Převažují hroby psů. V horní části hřbitova se nachází malá zvonice a modlitebna. Velice hezky udělané. Celé toto místo vypadá sympaticky, i když se jedná o hřbitov.


 na hřbitově mazlíčků


 Sedáme do auta a přijíždíme do vesničky Rovná. Na začátku vesnice je odbočka vpravo s možností vyjetí na parkoviště až k samotnému Řípu. My ale parkujeme v Rovné, kousek od zdejšího rybníčku. Raději se projdeme a hlavně máme možnost vyfotit si Říp i z dálky. Vycházíme mírný kopec a zastavujeme u velké informační tabule popisující historii této hory. Hned vedle je další cedule upozorňující na zákaz stanování a rozdělávání ohně. Říp je přírodní rezervací a památkově chráněným územím. Žije tady hodně zvěře a roste vzácná a chráněná květena.


 informační tabule pod horou Říp


   Jsou zde dvě cesty. Jedna vede nahoru na vrchol k románské rotundě a druhá kolem obvodu hory. Jdeme nahoru. Zpočátku kamenitá cesta postupně přechází v betonovou. Stoupání je celkem přiměřené. Jelikož je Říp dosti navštěvovaným místem, často se vyhýbáme lidem. A to je všední den…
Asi po 300 metrech je první náznak vyhlídky na okolní krajinu. Náznak proto, že do výhledu částečně zasahují větve stromů. Říp je totiž celý zalesněn a tak výhledy do okolí umožňují pouze malé výseky stromů. Navíc k naší smůle je i mírná mlha a moc toho nevidíme. 
Pokračujeme dále a již kousek od vrcholu objevujeme další vyhlídku a té se už dá tak říkat. Je tu skalnatá holá plocha a žádné stromy. Jen škoda opět té mlhy. Sedí tady i jeden odvážlivec s roztaženým padákem a čeká na vítr. Bohužel je bezvětří a tak má smůlu.


paraglidista na Řípu


      Vracíme se na hlavní cestu a přicházíme ke zdejší restauraci. Milá zastávka pro všechny fyzicky vyčerpané a žíznivé jedince. Pak již směřujeme k románské rotundě. Rotunda vypadá hezky a tak zachovale, jako kdyby ji dostavěli včera. Opravdu to zde na vás dýchne takovou mystikou, ale určitě je lépe, když tu není moc lidí. Kousek za rotundou je místo, odkud byl v roce 1868 slavnostně vylomen základní kámen na stavbu Národního divadla.
Dále ještě staneme na pražské vyhlídce, z které by měla být vidět Praha, ale samozřejmě pouze za jasného počasí a to dnes bohužel není. Ovšem tato vyhlídka překonává obě předchozí mnohem širším výhledem do okolí. Přes tuto vyhlídku vede cesta dolu po opačné straně Řípu. Je méně frekventovaná, neboť je strmější, užší a zpočátku vede mezi čedičovými skalami, což mnohé asi odradí.